Aktivní notorici Kladno

                                   Finsterwalde 2010

Tak tedy tento příběh je o mě (Eliška) a z široké části o Panu Blackovi. Měli jsme zbaleno a vše zařízeno, tudíž jsme mohli vyjet.Cestou jsme se stavili ještě pro pívka a pro ruma s colou. Po 4hod. asi kolem 11 večer, jsme bez problémů dorazili na místo, zaplatili jsme vlezný, zaparkovali, posbírali lahváče a vyrazili do revíru.. Black tam potkal pár přátel a tak jsme tak popíjeli a bavili se. Obdivovali jsme starý káry a lidi (především slečny), kterým to moc seklo. Byly jsme celým dnem unaveni, tak jsme si to strádovali do auta, tam jsme se složili a šli spát. Ráno jsem se vzbudila a než jsem se rozkoukala tak už na mě Black mával s ugrilovaným masem a braníkem. Za sebou měl nějakýho něměckýho kamaráda, kterej uměl polopatě česky a prej má dědu u nás na Kladně v rozdělově. Jen co jsem se vzpamatovala, vyrazili jsme se kouknout po okolí a samozřejmě po stylovejch kárách. Potkali jsme Mari a jejího přitele s Mončičákem (já mu tak říkám, nevím jak mu říkáte vy :D). Po dvanácté začínali závody, taxme se šli připravit ....to znamená ..narvat tašku chlastem a zabrat dobrej flek. Všechno probíhalo libově, zábava byla, auta se předjížděla... chvílema to i vypadalo na nějakou tu katastrofu, když některému s hot rodů při startu ujel zadek, ale naštěstí to páni vychytali a mohli jsme dále obdivovat... Black se tam mezitím vožíral rumem ještě s nějakým skopčákem a jeho kámošem a já si lemtala pivko. Blížilo se ke konci závodu a můj drahý už byl těžce narvanej :D nakonec to jako vždy zalomil tim, že usnul.. Tak jsem si řekla, že počkám až se vyspí, ale v tom se k nám blížili páni securiťáci a mávali na mě ať ho laskavě vzbudím.. Po chvíli mého usílí si všimli, že mi nejde ho vzbudit ..tak za mnou vylezli nahoru (seděli jsme na takové lomu). Ani jejich úsilí se nedočkalo úspěchu tak si zavolali posily ..přijela záchranka a naložila Blacka i semnou.. vyplnil se formulář a jelo se do nemocnice.. jeli jsme přes celý město až na okraj, kde se nemocnice nacházela. Půl hodiny lítali doktoři sem tam a nevěděli jak Blacka vzbudit až pak vyšel ze dveří doktor a dokonce česky se mě zeptal co měl v sobě, že nejde vzbudit, když jsem odpověděla, že rum a piva tak mi nechtěl vůbec věřit.. za pár chvil jsem slyšela něco jako Blacka.. věšla jsem dovnitř a on tam seděl na posteli celej zeleno-bílej s jehlama v ruce, nějakejma přísavkama u krku a máchal nohama a rukama a něco nesmyslně vyžvatlával.. celý vedení tam stálo v řadě a řechtali se ..jediná já jsem tam stála s vyvalenejma očima :D i když ve své podstatě byl fakt vtipnej (vypadal jako zombie-dement). Asi po 10min. se začínal dostávat k sobě a docela srozumitelně mluvit.. první jeho slova byly ,,Chce se mi srát.. potřebuju vysrat hovno!!" ..na to mu doktor, kterýmu to vysvětloval, odvětil ..,,Tak jdi na hajzl ty vole!" měla jsem dost, málem jsem tam smíchy brečela. Nakonec mu teda pomohly se jít na záchod a skončili jsme na lůžku intenzivní péče až do rána.. ráno jsme museli překonat celou zpáteční cestu a na místě si vyblejsknout ještě pár kousků.. Posbírali jsme se a jeli jsme home..k závěru ..Black se nám zase hezky vyznamenal :D

Jíra a já na Valníku

Dlouho už tu nic nebylo, ale ne proto že by jsme nic nepodnikali, ale hold jsem byl línej něco napsat. Tudíž je čas to napravit. Za případné pravopisné chyby se omlouvám, ale shoda podmětu s přísudkem mi vždycky dělala problémy. Takže náš příběh začíná, když Jíra dostal blbej nápad zajet si na Valník a tam se ožrat jak prasata. Já samozřejmě souhlasil, ostatně jako vždy a se vším. Já se ten den vrátil ze soustředění, kde jsme se během večera zežral jak prase. Doma jsem strávil asi hodinu. Jenom jsem se umyl napapal, zbalil, vyslechnul si maminčina moudra o tom že jsem debil, když tam chci spát ve stanu a že v noci bude zima a že nastydnu a že budu mokrej, no znáte to… Ale v odjezdu mi to nezabránilo, takže jsme zajel pro zpíčence a vyrazili jsme směr Slaný. Dokonce jsme našli i parkovací místo hned před areálem. Fajne. Tak a teď už to bude ta klasika co každý od ANK čeká. Směr stánek s pivem, každým jsme si dali rovnou dvě ať nemusíme čekat znovu ve frontě a poté co dohráli The Fialky jsme vyrazili do Lidlu pro ruma s kolou. Vychlemtali jsme flašku a vyrazili postavit stan. Radši dřív něž abychom ho stavěli nalitý a pak spali někde na pankáče v příkopě. Dal už se to odehrávalo jako na každém festivalu nebo koncertě kam přijedem, Pivo, pivo, pokec se známejma, pivo, pivo atd. Dokonce se zastavil i velmistr Black se svou Eliškou a panem Kočvisem. Mimochodem Black přejel při parkování Jirkovi nohu, ale to je jen detail. Takže bezva čoudys a pak se pokračovalo v tom co bylo načaté. Pivo pivo a zas pivo. Festival se pomalu chýlil ke konci a my se zarazili u stánku první pomoci na pokec s Jiříkovým kamarádem. Tož co napadne užralé kretény, uděláme průzkum kolik ženskejch na festivalu se jmenuje Jana. Umíte si představit jak asi vypadá, když dva opilci pořvávaj na každou holku, která projde kolem jestli se nejmenuje Jana. Ale ulovili jsme tři takže jsme byli spokojený a poté co nás vyhodili z areálu jsme zamířili do stanu. Do stanového městečka jsme dorazili. Teda já určitě, ale po ohlédnutí kde mam svého kolegu jsem byl nucen se vrátit abych ho našel a posléze zvednul ze země a vysvětlil mu že na trávníku mezi stany se spát nebude. Při motání se mezi stany, jsem z jednoho zaslechl dívčí hlasy a samozřejmě jsem neopomenout se zeptat jestli některá z holčin není Jana. Jedna tam byla, takže jsme měli čtyři. Do stanu se Jira nakonec dostal sám. Teda jen z padesáti procent, zbytek jeho nevládného těla jsem do stanu musel strčit. Navzdory maminčinejm výhružkám jsem noc prožil s lehkým motáním celkem v klidu. Ráno jen Jiřík nechápal jak se dostal do stanu. O chvíli později jsme vstali. S opicí za krkem jsme zbalili stan a vyrazili opět do Lidlu, tentokrát pro snídani, kterou jsem platil já, páč Jirka prochlastal všechny svoje a půlku mích peněz. Cestou mě napadlo si zjistit jestli vůbec budu moct po včerejším večírku odjed domů a neriskovat přitom papíry takže jsem cestou z obchodu odchytli jednoho městského policistu, vysvětlil mu svou situaci a zeptal se, jestli mají na služebně alkohol tester. Pan policista byl velmi ochotný, takže zavolal vysílačkou kolegům a ty se po pár minutách dostavili i s balónkem a trubičkou. Bylo mi doporučeno abych si raději ještě zašel na kafe než vyjedu. Takže jsme sedli do auta a vyčkávali. Nakonec se náš pozdější odjezd vyplatil Kočvisovi, který pracoval přímo naproti letnímu kinu, takže jsme ho po jeho šichtě mohli vzít sebou na Kladno. V poledne jsme vyrazili přez jeho firmu směr domů. Stačilo jen asi 300 metrů a ve zpětném zrcátku se začali mihotat odrazy policejního majáku. Státní policie si asi naivně myslela že chytne ještě užralého mladíka na cestě z festivalu. Chlapci se ale zmýlili. Po mém nafunění, kdy přístroj ukázal 0,0 promile mi byla popřána šťastná cesta a my se mohli vrátit zpět domů. Prostě skvělá párty.

Martin

 

10.4.2010 Koncert ve Sklípku

The Rocket Dogz, Všechno Špatně a ANK band

 

FOTO ZDE : http://fanous290.rajce.idnes.cz/

 

Celá tahle akce odstartovala u Blacka na chatce ve složení : The Rocket Dogz, Black, Jiřik, Láda. Pro mě a Koblížkovou se Koblížek s Františkem stavili na Brandýsku. Ani jsme se nestihli rozkoukat a byli jsme u Blacka. Tam už se dávno grilovalo a popíjelo pivečko. Tak jsem vytáhl zapečený špagety, který skončili ( ostatně jako všechno ) v Blackovi. Byl jsem v tý společnosti trochu nesvůj, ale po chvíli jsem se otrkal. Blackovi se kouřilo od huby, protože si narval plnou pusu tim horkym grilovanym masem. Koblížek odvezl svoji drahou polovičku domů, nepapkal se a dorazil za námi na chatku později. Postupem času se nějak začalo zatahovat, tak Rakeťáci, Jirka a Koblih naskákali do auta a odjeli do klubu. Black zamknul chatičku a začalo nehorázně pršet zrovna když jsme vyrazili na za kotelnu počkat na Bundise. Osvěženi čerstvým deštěm jsme si to štrádovali okolo zahrádek, při tom jsme poslouchali jak Black obdivuje květiny a skalky zahrádkářů. Na Bundise jsme čekali o 5 minut dýl než bylo domluveno, ale konečně se mohlo zavelet: Do klubu ! Po cestě jsme potkali Ivetu a jejího kamaráda. Black pro změnu neobdivoval skalky ale svoje větry. Na námku čekala Ládova „Karkůlka“. U sokolovny jsme ještě počkali ( i přes Blackovo vztekání ) na Evu, o dalších výletnících jsme už nevěděli a od Sklípku nás dělilo pár set metrů. Po příchodu jsme připravili scénu, zahráli si fotbálek a pokračovali v pití. Kapela Všechno Špatně naladila, zazkoušela a začla hrát. Po ní se na pódium postavila banda ANK, která si vychutnávala chvíli slávy a publiku nabídla svůj jediný a jedinečný song. Black opět nezklamal - zkácel se za bicí. Dále hráli The Rocket Dogz, všichni pařili, chlastali a byla výborná atmosféra ! Black usnul, my ho na záchodě převlíkali co Suchého apod. Asi ve 2 hodiny ráno jsme usoudili, že vezmeme Blacka a půjdeme ke Kočvisovi. A tak jsme nějak šli a řvali ŠKRABADLA ZADKŮ a mám rád pizzu, mám rád žemle… Na benzínce jsme nakoupili nějaký pivka a když nás začali vyhazovat pryč, že tam jezděj policajtli pokračovali jsme v „chůzi“. Na dříni jsme osedlali jednu popelnici a kluci nás roztlačili, moc daleko to nejelo, tak jsme ji vrátili zpět na místo a kymáceli se po silnici. Nějak jsme se tedy ocitli u Kočvise doma a ten vytvořil s Blackem neuvěřitelné taneční duo, Koblih zatím dělal maso a pizzu a zbytek party chlastal a řezal se smíchy. Vojtové odpadli brzo a odebrali se do manželské lože. My jsme tak ještě nějakou tu hodinku kecali. Ráno bylo taky skvělý, když byl Kočvis ještě hodně v náladě a trsal tak, že si rozsekl čelo ( dobře to dopadlo ). Já musel k babičce na oběd a kluci chtěli pivo. Tak se vyrazilo k Pávovi. Jirka s Koblihou šli nakoupit a já čekal na bus. Tak si koukam na tu silnici a ještě se Kočvis přimotal, protože sme ho radši nechali doma. To byl poslední okamžik z týhle luxusní akce.

Dáda                 

První jarní vyjížďka ANK a Boženky

 

Počasí se nám vylepšilo, sníh už dostatečně roztál, takže Blacka napadlo provětrat po zimě svou milovanou Boženku. Tak jsem dorazil za ním do Rozdělova, nasoukal jsem se za volan a vyrazili jsme pro Bundise, pak natankovat a nakonec vyzvednout Jiříka. Naše cesta směřovala do Lidic, už ale na Pražské křižovatce začala Boženka zlobit a poprvé vysadila. Vzhledem k jejímu věku jsem chápali její pokuckávání a po tom se Black pošťoural v motoru jsme pokračovali v cestě. No ale Boženka už kuckat nepřestala takže nás čekalo ještě spousta zastávek. Nakonec jsme do Lidic dojeli a zde jsme společně konzultovali co může Božence být a také kam se pojede dál. Blackovi jsme ještě udělali několik fotek společně s jeho láskou a vyrazili jsme dál ani nevím kam. Boženka opět zlobila a když vysadila 20 metrů od přejezdu měli jsme všichni dost nahnáno, ale nakonec jsme se přes přejezd přehoupli. No pak už se ale Boženka nerozjela, ono to prostě bez benzínu nejede no. Tak místo koní pod kapotou bylo potřeba použít síly tří volů kteří budou tlačit. Mě po chvilce Jiřík vyhnal od volantu a uvelebil se na mém místě, takže jsem musel tlačit i já, ale i tak jsme se skvěle pobavili. Asi půl kilometru před Jenčem jsme zastavili a s Jiříkem jsme byli s kanistrem vysláni pro krmení. Jiřík naštěstí věděl že v Jenči je benzínka, ale o tom že se nachází na druhém konci města se už nezmínil. Ale co k benzínce jsme došli, natankovali a pomalu vyrazili nazpátek. Jiřík se pokoušel i stopovat ale ani jeho šarm na projíždějící řidiče nezapůsobil, takže jsme se promrzlí nakonec navrátili zpět po svých. Nakrmili jsme Boženku pěti litry a obrátili Boženku zpět na Kladno. To už řídil Bundis, ale problémi nepřestávali díky, jak jsme se nakonec shodli, nesprávně fungujícímu palivovému čerpadlu a také díky vybité baterce. To tedy znamenalo po každém nuceném zastavení vylézt z auta, napumpovat ručně trošku benzínu a následně Boženku roztlačit. Takto probíhala cesta až do Přítočna, kde jsme zastavili a počkali na Blackova kámoše. Tomu jsme nakonec dali peníze na koupi lana, které nikdo z nás v autě neměl. Po jeho návratu jsme Boženku upoutali bohužel za nárazník páč jinam to nešlo a vyrazili domů. Chudák Black při každém škubnutí při rozjezdu skučel a litoval svého autíčka jak se mu ubližuje, ale nakonec jsme všichni i s Boženkou dorazili zpátky k Blackovi domů.

 

ANK na výletě do přírody

 

Určitě jste mysleli že ANK ulehlo jako medvěd k zimnímu spánku. Ale to jste se spletli jsme aktivní za každého počasí. Jiřík dostal nápad co si takhle udělat výlet s nějakým tím svařákem a poohlédnout se po okolí. Samozřejmě jsem nemohl nesouhlasit, takže jsme se po Jirkově příjezdu z Prahy sešli u nás. Ještě jsem musel odzkoušet zda baterka v autě ještě není úplně na vyhození a je ještě schopna nastartovat auto. Takže jsme spolu ometli auto z pod sněhu (naštěstí jsme ometli moje a ne cizí) a pokusili se dostat dovnitř. No zámky jak se patří zamrzlé, ale nakonec jsem vyhrál já a ne nějákej mráz. Pak ale nešli otevřít ani jedny z předních dveří takže jsme do auta museli lézt zadníma. No auto startovalo baterka tedy v pořádky. Tak jsem si zašel na domů na oběd, Jirka se mezitím šel nakrmit k sobě. Po konzumaci jsem se rozloučil s rodiči pořádně se zazimoval a vyrazil k Jirkovi. Tak jsme začli s výrobou svařáku. Mezitím dorazil Kočvis takže už jen zbývalo přelít naši pohonnou hmotu do termosky a vyrazit vstříc směr Vinařická horka. Cestou jsme samozřejmě párkrát zastavili posilnili se pofotili se pokecali o hezkém počasí a tak vůbec. Poté jsme dorazili na horku kde jsme se kochali krásou přírody a pořádně se nadýchali čerstvého vzduchu občas míchaného dýmem z Lucky Strike. Tak jsme prošli přírodu, jedli, pili, cpali se bagem, kopali po sobě sních jak malí děti a pak naše kroky zamířili do občerstvovacího zařízení. Vypili jsme pár pívek pokecali a následovně vyrazili na Ostrovec kde jsme měli sraz s Ladislavem. Pracně jsme se vyškrábali na kameňák (pro ty co nevědí je to prudký kopec cestou z Vinařic na Ostrovec) a šli směr sídliště. To pak zlomyslný Jirka začal opět provokovat se sněhem tahal za větve stromů aby sníh padal na nás s Kočvisem. Nakonec nás ten malej krásnej předběhl chvíli počkal až budeme opět pod stromem kopl do něj, rychle se otočil a chtěl se dát na útěk. V tom mu ovšem zabránila větev stromu stojícího za ním takže byl slyšet jen dutý náraz Jirkovy hlavy do dřeva. Ale tak dřevo na dřevo, nikomu se nic nestalo, Jiřík jen nadával. Za kotelnou jsme se sešli s Ládou a Bundisem. Chvilku jsme pokecali a pak s Ládou vyrazili k Jirkovi domů, kde jsme se ještě chvíli zdrželi a poté vyrazili busem domů. Procházky přírodou jsou opravdu velmi krásné a uvolňující zvláště po těch dvou litrech svařku co jsme vypili.

Martin, 9.ledna 2010

 

Křest desky Mad dog holocaust

 

Tak už to přišlo, dlouho očekávaný křest a ANK u toho přeci nemohli chybět. Tentokrát se jelo autem od Vojty z práce. Tam jsme přijeli s Blackem busem ale museli jsme ještě půl hodiny vydržet než Vojta obsloužil zbytek otravných zákazníků. Poté jsme vyrazili vyzvednout Jiříka a natankovat. Na benzínce jsme koupili nějaké to pivko a vyrazili do Prahy. Po příchodu do klubu jsme se pozdravili se všema známejma ksichtama a usedli k baru. Teda kluci usedli na mě nezbylo místo. Tož popíjelo se kecalo a tak dále. Blackovi se u baru zalíbilo tak že ani nebyl ochoten si jít koupit cd takže jsem musel jít já. Ani když začali hrát Rakeťáci neodlepil se od židle a pivka. Tak jsme ho hold museli s Jiříkem vzít a donést ho tam. Prevít se zase vrátil k baru. Takže jsme byli u pódia sami a užívali si muziku spolu s neustálím strkáním do zad od rozjařených fanoušků. Ke konci se náhle ukázal Black a dokonce i vlez na pódium (nebo tam byl strčen Jirkou) a zažádal si o další píseň. Adam samozřejmě řekl že Blackovi se vyhovět musí. Po skončení jsme se sbalili, rozloučili se známejma a s písní: „My jsme Kladno co jste vy“, na rtech jsem se dobelhali k autu. Black už v autě začínal podřimovat ale našim neustálím otravováním ať nám půjčí zakoupené cd k poslechu se mu to moc nedařilo. Nakonec ale povolil a cd vydal. Takže jsme za doprovodu songů z nového cd dorazili domů. Black v autě samozřejmě usnul. Vojta nás vyhodil kousek od Podvobrazu kam jsme měli v plánu ještě zajít na pivo. No ale dostat Blacka ven z káry moc sranda nebyla ale nakonec se podařilo. Rozloučili jsme se s Vojtou, zavřeli dveře, otočíme se a Black leží naznak na chodníku. No strašnej výtlem. Tak jsme ho zvedli a doprovodili Pod vobraz. Tam jsme se posilnili, a chvilku po panu B, který byl ještě předem upozorněn že se spí v posteli a ne na nádraží jsme s Jirkou vyrazili domů. Ještě druhý den mi Black volal jestli nevim kde má cd a jestli na koncertě neusnul. Nechápu proč pořád někam jezdí když si stejně prdlajs pomatuje.

Martin

  Zase něco z dílny Zdendy Šrekovic

BIRTHDAY MASSACRE - 20.11. Chrudim , Agora

Ták dám Vám opět pohled do mého života.. V pátek se konal narozeninový koncert slečny Ivety a proto se již delší dobu domlouváme, že vyrazíme v hojnějším počtu, než jako obvykle ve dvou kusech. Účast je celkem hojná a vyráží nás 7, z teho jeden člen kladenský a jedna členka přerovská.. jedem vlakem takže se dá očekávat pijatyka až do ranních hodin, ale nepředbíhejme.. v Pardubkách lezem do čugály, kde se již mačká pár důchodců s asi 15 pankáčema a jedeme směr chrudim.. do agory se dostáváme přes jednu putyku, cálnem lidovej vstup a odebíráme se gratulovat oslavenkyni.. To už v skoro poloprázdném sále začíná hrát a pět první kapelka DOMOBRANA.. celkem svižnej oipunk, ale já se odebírám na bar probírat různé záležitosti s Jirkou a při tom si dáme sem tam panduláca a pivko z plechu.. Po domobraně nastupuje místní hc–punk CONQUESTIO a lidi zmámený chlastem všeho druhu začínaj pogovat jak o život.. hlavní hvězda večera mě pěkně nasrala.. páč ona oubec nedorazila!! (MUERTI) a tak si chcu vychutnat poslední kapelku jménem MUNICIA, kluci z Blavy hrajou celkem povedenej oi crust, značně ovlivněný Rozporem. Mé chlastem podlomené tělo též vyráží tancovat. Poté mám okno jak výkladní skřín a probouzím se v knajpě, kde jsme chrudimskou pouť začali.. du chcát, ale kousek od baru sem zjistil, že víc jak chcát se mě chce blít, ale bohužel sem na to přišel pozdě a už sypu guláš na koberec.. to na mě řve servírka, že si to uklidím, ale v tém stavu sem se šel jen doblejt do umyvadla a pak prchnul před hospu, kde sem neblahej zážitek rozdejchával.. V tom se otevřou dveře a celá banda vyráží ven, páč sme tam okamžitě dostali červenou. Přecházíme do jiné knajpy kde se trochu pije a trochu víc konverzuje( skorůc aj pěstma )poté vyrazíme na vlak a po chvilce potkáváme sanitu jak dojíždí k nákýmu dědkoj co je nasračku, je posranej a má fest rozraženou palici jak s sebou plácnul o zem.. toť poslední zážitek. Doma ubytuju jiřina a jdu spát..Ráno vyrazím vyprovodit spolubydlícího a neváháme si dát v nádražce dvě pivka na spravení.. ted už jen můžu všem poděkovat za účast a příště na viděnou!!

Battle of bands, Modrá vopice

Byl už temný večer a venku foukal chladný vítr. Tak jsem se oblíknul, sebral flašku rumu, rozloučil se s fotříkem a vyrazil na nádraží. Na městě přistoupil mistr Black s kolou (taky moh koupit Coca-Colu a ne tu Bony kolu). Tak jsme začali míchat drink ale přišel pan průvodčí. Když nás viděl pousmál se a poradil ať to radši namícháme až budeme stát jinak to můžeme rozlejt a to bych v žádném případě nedopustil. No povedlo se a mohli jsme začít pracovat na konzumaci. Na Dejvicích jsme vystoupili a vyrazili k metru pro Pekina a pak společně metrem směr Vysočanská. Už v metru se na Blackovi začala podepisovat vypitá flaška, málem porazil nějakou ženskou na eskalátorech. Na Vysočanech jsme dopili flašku a šli na bus. Kecům, že jedeme špatným busem a na špatnou stranu, jsem nevěnoval pozornost a za chvilku jsme už vystupovali před Modrou vopicí. Nuže vlezli jsme dovnitř pozdravili se s Rakeťákama a šli si pro pívo. Dále klasika popíjelo se povídalo se a pak jsme šli podpořit naše oblíbence. Největším překvapením večera bylo že Black po celí koncert byl u podia a neusnul. Tohle považuji za největší úspěch v jeho kariéře. Dokonce mu kluci jako odměnu za to že se na Tour de beer nejvíce ožral a přesto nevyhrál věnovali písničku. Poté co Rakeťáci dohráli jsme se rozloučili, odhodili žetony do jejich sklenice a vyrazili na bus. Black sebou poprvé seknul o zem. Nasedli jsme do busu, pak přestoupili na metro, Black sebou seknul podruhé tentokrát na schodech, vystoupili jsme na Dejvicích a šli k Pekáčovu autu. Nasedli jsme a vyrazili podle Blackova přání do KFC, které bohužel bylo zavřené takže jsme přešli na variantu mekáč. Cestou jsme předjeli zachovalé erko což udělo Blackovi takovou radost že asi čtvrt hodiny nám hustil do hlavy jestli jsme to fáro viděli. V meku to ještě vyprávěl nějakému týpkovi. Po dlouhém čekání jsme konečně dostali jídlo. Nechápu že ty lidi musej jít do mekáče ve 12 v noci pak tam nemaj bejt takový fronty. Po posilnění jsme vyrazili na Kladno. Black konečně usnul a sedě na zadních sedačkách. Před jeho domem jsme ho museli lehce proplesknout aby se probral. Mezitím co jsem mu otvíral vrátka se ten opilec přesunul na přední sedadlo a znova začal podřimovat. Takže jsme mu vysvětlili že už je doma (byl tím dost udiven), vysadili ho a jeli s Pekinem domů. Skvělej koncert, skvělí zážitky

 

 

Pod parou.. 20. - 22.8. 2009

Čaute děcka.. tak Vám chcu přiblížit a popsat fest pod parou 09 jak si ho asi tak nák pamatuju.. již ve mně vyprchala zloba z neuskutečněného subculture festu v táboře a šinu si to se svojí posádkou ( luba anče a jirka) do moravský.. já osobně už na 6. ze sedmy pořádaných festů.. atomoška v autě není kdoví jaká.. nikdo nepije!? Hrůza a já jako řidič sám trpím, ale za nedlouho dorážíme na místo a ubytováváme se vedle pardubičáků, pokecáme a jdeme na první kapelky.. teším se na zeměžluč, ale nák nás neba.. tak si dáme náké to pivko a jdeme pít ke stanu, kde sa pouštíme do grilování a očekáváme pátek a pořádnou muziku.. Po vydatném obědě a solventním vysrání, jak jinak než u Komína, se vydáváme na první očekávanou kapelu Los generation. Dobrě valej, ale moc lidí v půl 12 nezaujali. Zato se těším na The Rabble a s nima přichází velké zklamání.. Hrajou jak jaksi taksi a tak jdu koupit s jiřanem první náser medovin, aby se líp žilo.. padne náká ta flanděra a už jsme v očekávání SPS, který jsme loni medovinou pěkně ožrali.. po nich nastupujou GBH.. paří se jak oživot, nevím čím je to možné, ale páteční hvězda večera je pro mě Konflikt.. legenda a já si musím jít trsnout.. ty tóny mě prostě nedaj spát!! Po dvouch písních jdu pěkně zmordovanéj z poga.. už sem na to asi moc starej a nevydržím tak pařit, ale hrajou bez konkurenčně. To se strhává i náká ta pijatyka s hradubickou smečkou.. dobře se bavíme až do ranních hodin..Ráno, ještě zkalený jak psi se vydáváme ke Konínu.S říhusem a ostatníma vzpomínáme na starý časy a dáváme si obídek, který nikdo nemůže sežrat. Každej si párkrát zobne a je po srandě. Lenost je ohromná a tágem se vydáváme zpět na muziku. Slovensko na nás útočí a jako první poslechnem Ilegality. Klasika.. mírně pobavenej medovinou a pivkama si s Boženou pobrukuju texty, ale co čert nechtěl.. začíná pršet a vše se najednou kazí. Pod podiem pařej jen odvážné, po hlavu zablácené duše.. Slovenskou nadvládu večera probodnou svým úderným punkem SS-Kaliert. Už naplno zmámen medovinou s nina řvu song ACAB.. super.. Hnedle nato to na nás zkouší Davovka.. úžasnej zážitek. V rychlým sledu hraje zonaA, SKARFACE a já se už těším na kapelu, kterou provázejí story o tom, jak nikdy nikam nepřijede. Ano, řeč je o NAČO NÁZOV! S lubošem a ančou už odpoledne potkáváme zpěváka a ten nám slibuje, že nám zahraje song ČERNOBÍLÍ SVĚT, tak u podia paříme vřískáme jak se dá..lepší tečku za festákem sem si nemohl přát. To už jiřin dávno zpytuje medovinou zmožené svědomí ve stanu.. též jdu spát, páč ráno mě čeká jízda dom. Hned kousek od festu dostávám dýchnout od čertů, ale sem ok a valíme dom..super víkend..jediný mínus festu byla čórka ve smíšově stanu. Pivu, medovině a punku zdar! zdeno

  Křest cd Pipes and pints

Jirka, Wojta, Kočvis a já. To byla sestava na tuhle akci. To že jsme koupili do vlaku flašku rumu s kolou a cestou ji zpacifikovali snad ani psát nemusím. V Praze jsme dali pizzu, Wojťák a Jíra chcaní za policejní stanicí a vyrazili jsme do Vagonu. Cestou Wojta pořád vyprávěl jak se těší na speciálního hosta Karla Gotta ale nikdo z nás neměl to srdce mu říct že božského Káju neuvidí. Před klub jsme dorazili o 40 minut dříve tak jsme si šli zkrátit dlouhou chvíli do baru, kde Wojta objevil akci týdne Morgana s colou za 50,-. Tož dali jsme drink a vyrazili do klubu. Našli fleka zasedli, popili, pokecali a pak šli před podium. Teda tolik lidí na tak malém místě jsem ještě neviděl. Dost jsem se divil že Kočvis šel se mnou a lítal v kotli spolu s ostatními. Po tom ale záhadně zmizel. Jinak naprosto skvělej koncert plus náš výstup s Jirkou na pódium a odzpívání refrénu Heaven and hell (teda odzpívali jsme jen to Heaven and hell). Po skončení jsme našli Kočvise chrápajícího na stole. Tak jsme ho probudili a vyrazili přes mekáč na nádraží. Cestou jsem si všimnul že kluci asi měli pravdu že moje původně bílé boty se na koncerty nehodí. No ve vlaku Kočvis pokračoval v chrápání a náramně nás rozesmál když si začal slintat na mikinu. Raději jsem mu udělal bryndák z kapesníku. Na městě jsme se rozloučili s Vojtou, na Ostrovci jsme opustili Kočvise, já jako vždy pujčil Jirkovi kolo a tím skončil další den s opilcem z Kladna.

 

Koncert Paniky a křest CD v Kladenském Divadélku

 

Sakra jak bych začal? Tak musel jsem si půjčím peníze od mamky jinak bych nikam nešel. Od nás jsme vyrazili s Jirkou a v autobuse jsme měli sraz s Frantou. Toho jsme ale potkali už na zastávce na Ostrovci. Já při zjišťování autobusů jsem nějak opomněl že je víkend takže bus nejel. Tak jsme šli pěšky. Kluci mě půlku cesty hlásili a hrozili, že je ponesu na zádech. Po celou hlavní třídu jsme akorát museli poslouchat Jiříka, který se v každé výloze prohlížel a říkal si jak mu to sluší. Přišli jsme do divadélka, nějákejm kravaťákum jsme zaplatili vlezný a šli na pívko. Nebylo nic moc. Po nějáké době přišli i ostatní: Béda s Terkou, Vojta, David, Iveta a také největší celebrita Black. Tak se popíjelo, kecalo, fotilo a tak dále. S Blackem byla zpočátku nuda, dokonce odmítl panáka co mu nabízeli Vojta s Jirkou. Nakonec si ale dal dvojitého a za chvíli tu byl Black jak ho všichni znaj. Taky nadával proč vždycky ty kapely na které se jde podívat hrajou jako poslední, když on už je na sračky. A přišla dlouho očekávaná chvíle celého večera, kdy Béda pokřtil (pivem) nové demo cd Paniky Ludor. Jo Béda je hold celebrita. Mimochodem Blacka jsem musel vzbudit aby velké finále neprošvihnul. Nakonec nás s Jirkou všichni opustili a my vyrazili po koncertě pěšky domů. Cesta byla velmi vtipná. Jirka si pořád prozpěvoval: „Já jsem ale fešák!“ a poskakoval u toho celou cestu domů. Občas z něj vypadla i jiná věta, jako třeba: „Už tě to štve? Už ti to leze na nervy? Půjčíš mi kolo? A víš co, já jsem ale fešák.“ Když jsem mu řekl že by toho mohl už nechat, změnil svoje prozpěvování na: „Já jsem ale krasavec.“ Ale nakonec mi i udělal radost, při tom poskakování se jednou přerazil a vypadla z něj věta: „Sakra se mnou ta puberta mává.“ Jinak zpívání pokračovalo až domů. Tak jsem mu raději půjčil kolo, ještě asi 5krát jsem si poslechl jakej je Jirka fešák a potom jsme konečně oba vyrazili domů.

 

Koncert Dobytí Jižního pólu v Praze

 

 

Martin

 

The Peacocks v Lucerna music + quest Leoš Mareš

 

Hned jak jsem doslechl o téhle super pecka akci bylo mi jasný že jedu, nevěděl jsem, že mě to však bude stát takové oběti :-) … Největší problém byl, jak se na konec ukázalo, zlanařit někoho z řad ANK pro moje nadšení. Po týdenním přemlouvání a nuceném oholení mé dlouho a pečlivě pěstěné bradky, se mi podařilo dát dohromady útočnou sestavu ve složení Já (Wojta), Jiřik a Pekáč, kterýžto se na koncert nakonec vysral a my vyrazili pouze v sestavě jak za mlada, kdy ostaní z ANK běhali po lese v maskáčích a stříleli po sobě pif pif puškama a co je alkohol věděli jen z hodin chéémie :-). Sraz byl domluven u mě v práci. Nakoupit a uvařit vše potřebné: „Hele, nebude flaška rumu na cestu do Prahy trochu moc?“ a s úderem 6-té hodiny zavřít krám a vyrazit směr nádraží, kam jsme dorazili nečekaně brzo, takže jsme mohli stihnout dřívější vlak. Rychle koupit lístek, hopnout do vlaku, vodšpuntovat kolarum a za necelou hodinku sme v Praze. Jistě si dovedete představit naše protáhlý xsichty, když se vlak rozjel na druhou stranu než měl. „No doprdele“ a my místo na Masaryčku jeli směr Kralupy. Naštěstí sme šikovní kluci, situaci sme zvládli a za další hodinu a čtvrt jsme vystopili v naší stověžaté matičce. Rum byl kurva dobrej ale bylo ho kurva hodně, takže už nám dalo trochu problém doplácat se do Lucerny, kde už na nás mával Korys, tak jsme prohodili pár vět a vydali si pro lupeny. 250,- zmrdi zasratý, kdybych neměl Leoše Mareše tolik rád, ani bych se na to nevysral. Po chvíli klábosení se známejma a dalším přívalu alkoholu jsme začali pařit před podiem, od té chvíle mám vzpomínky trochu zastřené, na podiu pobíhali nějací borci s violončelama, na který hráli bez smyčce … divná to sebranka. Leoš byl hlavní hvězda večera tak měl hrát jako poslední, po nějakejch švýcarech Pakoks. Ale protože jsme museli stihnout poslední vlak ani jsme ho neslyšeli, takže vyhozený prachy za lupen! Matně si ještě vzpomínám že Jiřik si tam vyhlídl nějakou chorošnou děvočku, která tam byla z přítelem, o kterýho sem se měl postarat já...do ted nevím jak to myslel :-) A pak taky že jsme si povídali s Korysem co nebyl Korys, ale RUMcajz, že rakeťáci sou hrozný socky, co si nemůžou koupit vlastní cigára a že dva morgeny a cola mě stály 250,- :-/ . Takže celej koncert byl uplně na hovno!!!, všude jen samí buzeranti a jestli se mě ještě někdo zeptá „kde máte Blacka“ tak mu ji pustim na nos!!!

Wojta

Testování domácí rumotéky

Jelikož sem  se konečně přestěhoval do vlastního bydlení , pořídil sem si věc o které jsem od malička snil pravou a nefalšovanou, jedinečnou a báječnou rumotéku :-)  A abych  svoji sbírku vybraných archivních kousků  nechal náležitě ohodnotit  přizval jsem k degustaci doborníka  s dlouholetou praxí  Pana b.l.b Jiřiho Lébra  c.c.s. mladšího kterému bych chtěl touto cestou poděkovat za  objektivní práci . K degustaci sme zvolili metodu cola-rum, abychom nebyli hned uplně na popel a  jako první sme po pečlivém zvažovaní všech pro a proti sáhli po lahvince Bacardi Oro. Všem vřele dopručuji velice jemný spiced rum s nekonformní chutí zvlášť když je ředěný v poměru 1:2 s colou :-). Další na pořadníku nám přišel na paškál starý dobrý známý Captain Morgan spiced  který ještě víc rozdráždil naše chuťové pohárky a při zachování optimálního poměru míchanání nám i vylepšil náladu a protože dlaší v pořadníku měl být výběrový Sailor Jerry spiced a mi už měli přihnuto , řekli sme :"to je jako házet perly sviním" a  božkov v této situaci byl dobrej akorát do bábovky spokojeně zůstali  u osvědčeného Morgena :-) až do samého konce...  až si pořídím nějaké nové přírůstky akci určitě zopakujem :-) 

Wojta

ANK na Rocket dogz na Žižkově

 

 

29.8. Další výjezd, jelo nás celkem pět: já, Jirka, Pekíno, Black a flaška rumu, která ale až do klubu nevydržela a padla za vlast. Cestu ve vlaku jsme si zpříjemnili několika ranami do Blacka, které nám ovšem vrátil. Pak po sobě ty dvě prasata stříleli holuby z nosu, tohohle jsme se s Pekáčem raději nezúčastnili. V klubu jsme potkali pár známech lidí, tož jsme pokecali, popili a čekali na začátek koncíku. Já si také všimnul jednoho pěkného forbesu a pod vidinou lehce vydělaných peněz jsem do něj šoupnul peníze na jedno pivko. Samozřejmě ten prevít všechno sežral a později dal peníze Jiříkovy. Prevíti, oba dva. Tak se dál chlastalo, panovala dobrá nálada. S Jirkou jsme si zahráli fotbálek, samozřejmě já prohrál a poté jsme vyzvali na zápas Rakeťáky. No jak to mohlo dopadnout, Kladno s přehledem vyhrálo, bohužel ale v druhé hře nás chlapci porazili 6:5 díky poslednímu gólu který Jirka suverénně poslal do naší branky. Po odehrání prvních kapel jsme se přesunuli k pódiu. Rakeťáci hráli, my chlastali a Black spal. Tož jsme poslouchali, poslouchali, pařili a Black pořád spal. Tak Jirka zavelel, Blacka jsme vzali a hodili na pódium. Moc dlouho tam nevydržel a vrátil se opět chrápat na stůl. Po skončení koncertu jsme ještě kecali s ostatníma, mezitím se Black probudil. Zase byl chudák všem pro srandu. Kolem jedenácté jsme vyrazili na vlak. Cestopu dělali bordel pořvávali na celé kolo: „My jsme Kladno co jste vy“, a podobně. Strkali do sebe, honili se po ulici a podobně. Největší povar byl, když jsem strčil Blacka do okna nějakého baráku v rekonstrukci a to se vysypalo. No tak jsme s jirkou vzali dráhu, Black a Pekíno to jaksi ignorovali a šli dál svou líno-ožraleckou chůzí. Ještě jsme kvůli našim kecům dostali výhlas od prodavače v sex-shopu a nakonec se usadili ve vlaku. Tak dostal výhlas Pekíno od průvodčího, kvůli nohám na sedadle. Dál už si moc nepomatuju, začal jsem usínat napřed na Blackovi, ovšem ten mi to nedovolil tak jsem se opřel o lokty a začal podřimovat. Po pár stanicích jsem zjistil že Black mi spí na zádech. Hajzlík on může a já ne. Poté mě probudilo neustálé kopání do holeně. Tak jsem vzal nohu která mě kopala a otočil ji o 90°. Následoval můj a Jirkův pád na zem. Na Kladně vystoupi Pekíno a my začali řešit jak vyhodíme na Městě Blacka. To se nakonec Jirkovy podařilo.Tak jsem se s Blackem rozloučil a vlak se začal pomalu rozjíždět i s jeho čepicí kterou si tam nechal. Tož jsem mu ji akčně podal z okna. Nakonec jsem si zašel na záchod, nablil do umyvadla které jsem ucpal a tím jsem završil další skvělou akci. Doufám že se už Praha těší na další výjezd Aktivních notoriků.